Výroční konference ČSHV je za dveřmi, a tak přinášíme finální verzi programu. Program je rozdělen do dvou sekcí: 1. Hudba a poezie 2. Volné referáty. Součástí konference bude i v pátek tradiční společenský večer a v sobotu Valná hromada ČSHV. Kompletní program i s abstrakty se zobrazí po rozkliknutí.

Mezinárodní výroční konference ČSHV 2023
pořádaná s finanční podporou Ministerstva kultury ČR a Nadace Český hudební fond

Praha, Národní muzeum – České muzeum hudby
24. – 25. listopadu 2023

Program

Pátek 24. listopadu 2023

10.00-10.30  Registrace účastníků

10.30              Zahájení konference

 

I. Hudba a poezie (1)

předsedající: Věra ŠUSTÍKOVÁ

10.35-11.05 Jarmila GABRIELOVÁ (Praha): Peter Heise: Farlige Dromme (Osudné sny). Šest básní z románu Holgera Drachmanna „Tannhäuser“

11.05-11.35  Josef ŠEBESTA (Mělnická Vrutice): Jakub Jan Ryba: Dvanáct českých písní (1800) a Nové české písně (1808) jako deklamační, interpretační problém

11.35-12.00  Markéta JANKOVÁ (Praha, Katedra estetiky FF UK): Hostinského pravidla pro správnou českou hudební deklamaci

12.00-14.30 Polední přestávka

 

II. Hudba a poezie (2)

Předsedající: Jarmila GABRIELOVÁ

14.30-15.00  Marián ŠTÚŇ (Bratislava, Ústav hudobnej vedy SAV): Balada Ivana Kraska ako prienik dvoch skladateľských pohľadov

15.00-15.30  Věra ŠUSTÍKOVÁ (Praha): Básnířka Karla Erbová v české hudbě

15.30-16.00  Jiří BEZDĚK (Plzeň, Katedra hudební výchovy a kultury PedF ZČU): Karla Erbová v dílech zahraničních skladatelů

16.00-16.30  Přestávka

 

IV. Hudba a poezie (3) / Volný referát

Předsedající: Karel STEINMETZ

16.30-17.00  Lenka ČERNÍKOVÁ (Ostravské muzeum): Stručná rešerše k průnikům české poezie v hudbě do Nového světa na sklonku 19. století

17.00-17.30  Miloš ZAPLETAL (Hradec Králové, PedF UHK): Mladý Janáček a pozdně obrozenská kultura

17.30-18.00  Yvetta KAJANOVÁ (Bratislava, Katedra muzikológie, FiFUK): Jazz a poézia. František Báleš Ansámbel a Hviezdoslav

 

18.00              Společenský večer

 

Sobota 25. listopadu 2023

9.30-10.45    Valná hromada ČSHV

10.45-11.00  Přestávka

 

VI. Hudba a poezie (4)

Předsedající: Jana SPÁČILOVÁ

11.00-11.30  Peter RUŠČIN (Bratislava, Ústav hudobnej vedy SAV): Nová latinská hymnografia a jej české verzie v slovenských rukopisných kancionáloch 18. storočia

11.30-12.00  Miloslav ŠTUDENT (Brno, Ústav hudební vědy FF MU): Tajemná Frau von Mestel, J. J. Quantz, a jejich setkání v Praze roku 1723

12.00-12.30  Martina KAMENSKÁ (Bratislava, Ústav hudobnej vedy SAV): Listen, hear the silver bells! Silver bells!

12.30              Zakončení konference


Abstrakty referátů

Jiří BEZDĚK (Plzeň, Katedra hudební výchovy a kultury PedF ZČU): Karla Erbová v dílech zahraničních skladatelů
Karla Erbová (*1933) patří do skupiny českých moderních básníků, jejichž díla zhudebňují zahraniční autoři. Svědčil o tom i nedávný festival Droste-Literaturtage v německém Meersburgu věnovaný úspěšným básnířkám minulosti a současnosti. Do programu byla také zařazena Karla Erbová.

Lenka ČERNÍKOVÁ (Ostravské muzeum): Stručná rešerše k průnikům české poezie v hudbě do Nového světa na sklonku 19. století
Povědomí o české básnické tvorbě 19. století v Novém světě se ve své době rovnalo povědomí o významu a kultuře malého národa nacházející se uprostřed Evropy. Klíčovou roli hrála v tomto smyslu česká hudba psaná na poezii českých básníků na přelomu 19. a 20. století, tedy hudební poémy Antonína Dvořáka na básnické texty balad Karla Jaromíra Erbena ze sbírky Kytice. Rešerše se zabývá prvními překlady českých básníků za Atlantickým oceánem a vnímáním artefaktů hudebních poém Antonína Dvořáka na Erbenovy motivy na americké hudební scéně.

Jarmila GABRIELOVÁ (Praha): Peter Heise: Farlige Dromme (Osudné sny). Šest básní z románu Holgera Drachmanna „Tannhäuser“
V příspěvku se vracím k mému staršímu zájmu o dánskou hudbu a literaturu. Peter Heise (1830–1879) patřil k nejvýznamnějším dánským skladatelům 19. století. Jeho vokální lyrika čítá více než 200 písní na texty dobových dánských básníků. Román či novela Heiseho mladšího současníka Holgera Drachmanna svědčí kromě jiného o dobové recepci díla Richarda Wagnera v Dánsku. Jednotlivé kapitoly knihy jsou pokaždé uvedeny několika verši, a verše jsou zařazeny i na jiných místech textu. – Příspěvek volně navazuje na můj starší text „Die Lieder von Peter Arnold Heise und Peter Erasmus Lange-Müller“, zveřejněný v Greifswalder Beiträge zur Musikwissenschaft, Bd. 10, Lied und Liedidee im Ostseeraum zwischen 1750 und 1990 (Peter Lang Verlag 2002).

Markéta JANKOVÁ (Praha, Katedra estetiky FF UK): Hostinského pravidla pro správnou českou hudební deklamaci
Příspěvek se zaměří na problematiku formulování zásad správné české hudební deklamace v druhé polovině 19. století jako součásti dobového sporu při hledání cesty k vytvoření české národní hudby. Připomene klíčovou úlohu Smetanovy opery Dalibor, po jejíž premiéře se na pozadí polemiky mezi přívrženci a odpůrci tohoto díla objevuje názor Otakara Hostinského, že českou národní hudbu je nutné podle vzoru Wagnerovy operní reformy vybudovat z klíčových charakteristik národního jazyka. Stručně zhodnotí přínos Elišky Krásnohorské v rámci jejího pokusu o formulování teorie české hudební deklamace. Příspěvek se především zaměří na způsob, jakým tuto teorii dotáhl do finální podoby Hostinský, který zformuloval přesná pravidla, jimiž by se měl řídit hudební skladatel při zhudebňování českého textu, aby jeho vokální hudební kompozice mohla být považována za vzor správné české hudební deklamace. 

Yvetta KAJANOVÁ (Bratislava, Katedra muzikológie, FiFUK): Jazz a poézia. František Báleš Ansámbel a Hviezdoslav
Jazz je absolútna hudba, ktorá nepotrebuje spojenia s inými druhmi umenia. Napriek tomu existujú v histórii jazzu najmä od 60. rokov 20. storočia snahy o deklamáciu poetických textov v avantgardnom a experimentálnom jazze (New Yorská scéna Downtown). Ako sa teda vyrovnať s dvoma absolútne svojbytnými umeleckými druhmi? Má ustúpiť jazz poézii alebo poézia jazzu? Aj keď sa zdalo, že spojenie jazzu s národnými tendenciami sú nezlučiteľné pre jazz ako kozmopolitné umenie, ukázalo sa, že jazz je schopný vstrebať aj národné prvky. V tomto kontexte je ojedinelý počin zhudobnených sonetov P. O. Hviezdoslava do mainstreamovej podoby akustického jazzu František Báleš Ansámbel: Sonety (HF, 2021). Jazzové frázovanie a harmonický jazyk sa ukázali ako flexibilné aj pre zložité rétorické figúry. Je teda národné nevyhnutným krokom k uvedomovaniu si univerzálnosti a kozmopolitnosti jazzu alebo je to len nový experiment vymykajúci sa základným tendenciám jazzu?

Martina KAMENSKÁ (Bratislava, Ústav hudobnej vedy SAV): Listen, hear the silver bells! Silver bells!
Zborová symfónia Zvony op. 35, inšpirovaná básňou The Bells Edgara Allana Poea, je vďaka svojmu obsahovému významu považovaná za jedno z najvýznamnejších diel Sergeja Rachmaninova. Zároveň sa stala výslednou a komplexnou kulmináciou fenoménu zvonov v skladateľovej tvorbe. Koncepcia hudobnej formy, rovnako ako inštrumentácia skladby, vychádza zo samotného obsahu básne a skladateľovej intencie vyobraziť (podľa predlohy Baľmontovho prekladu originálneho textu) život človeka prostredníctvom rôznych podôb zvonenia. Zhudobnenie diela príznačnej tematiky poskytlo ideálny priestor skladateľovej fantázii v kontexte implementovania rozličných variantov jeho najobľúbenejšieho zdroja hudobných inšpirácií – zvukovosti zvonov. Príspevok je zameraný na priblíženie daného fenoménu v Rachmaninovovej tvorbe a demonštráciu jeho hlavných atribútov na analytickom príklade vokálno-inštrumentálnej kompozície Zvony op. 35. 

Peter RUŠČIN (Bratislava, Ústav hudobnej vedy SAV): Nová latinská hymnografia a jej české verzie v slovenských rukopisných kancionáloch 18. storočia
Rozvoj novej latinskej hymnografie na území Uhorska zaznamenávame vo výraznejšej miere od 2. polovice 17. storočia. V slovenských rukopisných kancionáloch katolíckej konfesie – Redlovom kancionáli (cca 1732), Dulayovom kancionáli (1747), Rajeckom kancionáli (1. pol. 18. st.) a zborníkoch Paulína Bajana má latinská hymnografia hojné zastúpenie, neraz s českými jazykovými verziami. Hromadný výskyt týchto textov v ich hudobno-štrukturálnej podobe ako duchovnej piesne (prípadne árie či moteta) so sprievodom continua súvisí s procesom zbližovania kancionálovej piesne so sólovou duchovnou piesňou a duchovnou áriou v strednom a neskorom baroku. Svoju rolu zohral aj fenomén barokového literárneho a hudobného štýlu, ktorý pôsobil ako katalyzátor rozvoja rôznych piesňových žánrov – lamentu, religióznej ľúbostnej lyriky, či pastorely.

Josef ŠEBESTA (Mělnická Vrutice): Jakub Jan Ryba: Dvanáct českých písní (1800) a Nové české písně (1808) jako deklamační, interpretační problém
Přestože se Jakub Jan Ryba písemně vyjadřoval raději německy, je známý jeho příklon k češství a k českému jazyku. V roce 1800 vydal Ryba svoji první sbírku zhudebněných básní prvních českých obrozenců (Puchmajer, Nejedlý, Hněvkovský a další), o osm let později tuto produkci ještě rozšířil o sbírku druhou. Tyto básnické almanachy z konce 18. a počátku 19. století však odhalují především akcent na češství a národovectví, zatímco deklamační a rytmická kvalita uniká. Tato neurovnanost se pochopitelně odrazila i v hudebním zpracování Jakubem Janem Rybou, což z hlediska dnešního interpreta představuje problém. 

Miloslav ŠTUDENT (Brno, Ústav hudební vědy FF MU): Tajemná Frau von Mestel, J. J. Quantz, a jejich setkání v Praze roku 1723
Referát odhaluje identitu „Frau von Mestel“, na niž Johann Joachim Quantz i po třiceti letech od jejich setkání v Praze (1723) vzpomínal ve své autobiografii jako na „eine der geschicktesten Lautenspielerinnen“. Současně představuje to, co je o Theresii Anně von Möstelln (1697–1724) známo, zejména pak o jejích hudebních aktivitách a kontaktech. V druhé části referátu autor analyzuje dva poetické texty, které napsal pražský básník Christian Heege při příležitosti skonu Theresie Anny von Möstelln, a posuzuje jejich výpovědní hodnotu jako hudebně historického pramene.

Marián ŠTÚŇ (Bratislava, Ústav hudobnej vedy SAV): Balada Ivana Kraska ako prienik dvoch skladateľských pohľadov
Básnická tvorba modernistu Ivana Kraska (1876–1958) sa objavuje v hudobných spracovaniach množstva slovenských skladateľov. Predkladaný referát čiastočne vychádza a tiež reaguje na štúdiu popredného slovenského muzikológa Ľubomíra Chalúpku (1999), ktorá sa zaoberá práve jej iteráciami v kontexte slovenskej hudby 20. storočia. Kraskovo dielo možno z pohľadu hudobnej historiografie vnímať ako isté tematické pojivo, tiahnuce sa naprieč generáciami tvorcov-skladateľov, v mnohých prípadoch predstaviteľov rôznych hudobných smerov a žánrov, štýlovo a ideovo odlišných zameraní. Predkladaný príspevok reaguje na Chalúpkovu výzvu realizovať komparatívnu analýzu vybraných piesní na Kraskov text, menovite Balada (Nox et solitudo, 1909), v kompozíciách Mikuláša Schneidra-Trnavského (1881–1958) a Eugena Suchoňa (1908–1993). Títo skladatelia patria medzi najvýznamnejších tvorcov svojich generácií, čo sa odráža v ich prístupe k textu a vo využití kompozičných postupov. Okrem Kraskovho textu je spoločným znakom piesní ich vznik v pomerne raných tvorivých obdobiach predmetných skladateľov. Vychádzajúc z komparatívnej analýzy, príspevok obsahovo pojednáva o spoločných (modalita, melodické tvary) a rozdielnych (rozšírená/voľná tonalita) východiskách kompozícií, podobnom či odlišnom chápaní textovej predlohy a, vychádzajúc z teórie disonantných charakteristík Karla Janečka, porovnáva harmonickú konzistenciu (entropiu) skúmaných diel.

Věra ŠUSTÍKOVÁ (Praha): Básnířka Karla Erbová v české hudbě
Karla Erbová (*1933) je jednou z nejúspěšnějších žijících básnířek. Mezi její prvotinou (1966) a druhou vydanou sbírkou (1991) je 25 let nedobrovolného mlčení. Tato skutečnost poznamenala i obsah a styl její poezie. V letech 1991–2023 Erbová vydala celkem 35 básnických sbírek a obdržela 7 literárních cen. Její poezie byla překládána do němčiny, francouzštiny, italštiny, polštiny, bulharštiny, lužické srbštiny i esperanta. Česká hudba objevila Karlu Erbovou poprvé v roce 2007 (melodram Lukáše Somra na báseň Dávno mě nikdo nepohladil). Její texty se objevují i v další současné melodramatické tvorbě. Rozsáhlá báseň A na začátku bylo slovo…, se stala základem stejnojmenné kantáty Jiřího Bezděka komponované k 100. výročí vzniku české státnosti 2018. Příspěvek se zabývá řešením otázek vztahu slova a hudby v dílech na slova Karly Erbové. Klade si otázku, proč jsou její básně zhudebňovány pouze v žánrech s mluveným slovem, a proto zkoumá charakteristické rysy její poezie a výběr pro zhudebnění. Současně sleduje i postavení poezie Karly Erbové v české melodramatické tvorbě 20. a 21. století.

Miloš ZAPLETAL (Hradec Králové, PedF UHK): Mladý Janáček a pozdně obrozenská kultura
Příspěvek podává hlavní zjištění končícího výzkumu, realizovaného na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové. Cílem výzkumu bylo objasnit, „jak se Janáček stal Janáčkem“, tedy jak se v průběhu sedmdesátých a osmdesátých let 19. století z neznámého, avšak talentovaného fundatisty starobrněnského kláštera stala vůdčí postava hudební kultury na Moravě. Základem výzkumu byla vyčerpávající analýza recepce Janáčkových rozličných aktivit v tisku; výsledky analýzy byly pak konfrontovány zejména s různými aspekty pozdně obrozenské kultury v Brně i jinde na Moravě.


 

Hledat na stránkách ČSHV

ČSHV calendarium

duben 2024
Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30

Kdo je kdo?