Výroční konference ČSHV se kvapem blíží (22. – 23. listopadu 2024) a je na čase informovat vás o tom, co zajímavého a přínosného je na programu. Konference bude zároveň streamována na Youtube kanálu ČSHV, takže ji bude možno sledovat i vzdáleně, pakliže se zájemci nebudou moci z jakéhokoliv důvodu zúčastnit osobně. Součástí konference bude již sedmý ročník Studentské vědecké soutěže, v pátek tradiční společenský večer, a v sobotu Valná hromada ČSHV, tentokrát s volbou předsednictva. Kompletní program i s abstrakty se zobrazí po rozkliknutí.

Mezinárodní výroční konference ČSHV 2024
pořádaná s finanční podporou Ministerstva kultury ČR a Nadace Český hudební fond

Praha, Národní muzeum – České muzeum hudby
22. – 23. listopadu 2024

Program

Pátek 23. listopadu 2024

10.00-10.30  Registrace účastníků

10.30              Zahájení konference

I.

předsedající: Jan BAŤA

10.35-11.05 Vít GREGOR (Praha, Pedagogická fakulta UK): Josef Leopold Zvonař a jeho Sonáta pro klavír F dur

11.05-11.35  Lukáš M. VYTLAČIL (Praha, Knihovna AV ČR, v. v. i.): Vilém Blodek a jeho Koncert pro flétnu mezi mýtem a skutečností

11.35-12.00  Slávka KOPČÁKOVÁ (Prešovská univerzita v Prešove): Vojenský kapelník František Hoffmann (1873–1945) a Prešov – k životu a dielu osobností regionálneho hudobného života

12.00-14.00 Polední přestávka

II.

předsedající:

14.00-14.30  Hana STUDENIČOVÁ (Bratislava, Ústav hudobnej vedy SAV, v. v. i.): Distribuce hudebnin v době renesance: dar jako forma propagace napříč střední Evropou

14.30-15.00  Vladimír FULKA (Bratislava, Ústav hudobnej vedy SAV, v. v. i.): Rondo pre orchester Half-Time Bohuslava Martinů a jeho inšpirácie hudbou Igora Stravinského

15.00-15.30  Pavel SÝKORA (Moravská zemská knihovna v Brně): Dvořákovské metavariace Ctirada Kohoutka

15.30-16.00  Přestávka

III. Studentská vědecká soutěž (1)  16.00-17.30   

17.30-18.00  Přestávka

IV. Studentská vědecká soutěž (2)  18.00-19.30 

19.30              Společenský večer

Sobota 24. listopadu 2024

9.00-11.00    Volební valná hromada ČSHV

11.00-11.15  Přestávka

V.

Předsedající: Jan BAŤA

11.15-11.45  Petr LYKO (Brno, Hudební fakulta JAMU): Reflexe soudobých vývojových tendencí varhanářství ve střední Evropě

11.45-12.15  Aleš OPEKAR (Praha, Ústav dějin umění AV ČR, v. v. i.): Dějiny výzkumu populární hudby v českých zemích

12.15-12.45  Lee BIDGOOD (East Tennessee State University): The Malina Brothers’ Negotiation of Normalization-era Czech Folk and Country Music

12.45              Zakončení konference

Abstrakty referátů

Lee BIDGOOD (East Tennessee State University): The Malina Brothers’ Negotiation of Normalization-era Czech Folk and Country Music
Jednotlivci v kapele Malina Brothers (bratři Luboš, Pavel a Pepa spolu s basistou Pavlem Peroutkou) jsou po desetiletí součástí v bluegrassové scény v České republice a rozvíjejí virtuózní vystoupení a nahrávky založené na kulturních a technických informacích o této zemi. hudební substyle, který vznikl ve Spojených státech. V tomto nedávném projektu však skupina při výběru svých vystoupení zdůrazňuje spíše smysl pro geografickou a kulturní polohu v českých místech a kontextech než ve spojení s USA nebo se specifickými žánrovými charakteristikami bluegrassu. Jedním ze způsobů, jak zdůrazňují češství, je používání repertoáru spojeného s jejich rodným městem Náchod, zejména přetextování anglických bluegrassových, folkových a country písní místních písničkářů, jako je Mirek „Skunk“ Jaroš z dob „normalizace“ (70.–80. léta 20. století). V této prezentaci používám podrobné čtení textů, nahrávky a analýzy terénních výzkumu a rozhovory s kapelou, abych tvrdil, že skupina používá tento přetextovaný repertoár při vyjednávání mezi místní a kosmopolitní identitou k vytvoření moderního a flexibilního smyslu pro češství. Využití řady instrumentálního a vokálního materiálu Malina Brothers navazuje na část kulturní a sociální práce, kterou Tom Dickins nachází ve své diskusi (2017) o „Folk Music Spectrum“ z období normalizace, ale s přidanými vrstvami paměti a nostalgie (per Boym 2001), které vyplývají z věku a kontextu interpretů a publika a měnícího se smyslu vztahu mezi Čechy a Spojenými státy.

Vladimír FULKA (Bratislava, Ústav hudobnej vedy SAV, v. v. i.): Rondo pre orchester Half-Time Bohuslava Martinů a jeho inšpirácie hudbou Igora Stravinského
Pre Bohuslava Martinů malo stretnutie sa s hudbou I. Stravinského po jeho príchode do Paríže v roku 1923 zásadný význam štýlového prelomu, ktorý znamenal prehodnotenie jeho dovtedajších romantických a impresionistických štýlových východísk jeho tvorby. Martinů sa venoval téme hudby I. Stravinského aj ako hudobný publicista v článkoch a esejach v českých hudobných periodikách. Martinů nevenoval žiadnemu inému skladateľovi takú sústredenú publicistickú pozornosť ako venoval I. Stravinskému. Stravinskyovskej publicistike, zrejme ovplyvnenou francúzskou publicistikou o I. Stravinskom Martinů venuje referát Vladimíra Fulku pozornosť. V referáte ide aj o hudobnú analýzu linearity, bitonality, motorickej metrorytmiky v orchestrálnom ronde Half-Time (1924) s jeho širším pozadím v Stravinského hudbe a nielen v nej (poukazuje sa v tejto súvislosti aj na skladby A. Honeggera). V Half-Time sú nepochybné silné filiácie so Stravinského Svätením jara a Petruškom, ale Martinů nemožno označiť za plagiátora Petrušku, za ktorého ho označila dobová česká hudobná kritika. Voči obvineniam z plagiátorstva sa Martinů bránil v polemickom článku Případ Half-Timu, čili tragedie rozloženého trojzvuku (1924). Predmetom referátu je otázka epigónstva Martinů. Faktom však je, že Half-Time nie je ešte v plnom slova z mysle autentickým štýlovým prejavom Martinů, aj v neskoršom hodnotení samotného Martinů; je skôr prejavom jeho hľadania sa, ako aj jeho prvým vykročením do symfonickej hudby 20. storočia. Parížske 20. roky sa u Martinů nesú v línii vyznačenej skladbou Half-Time (napríklad La Bagarre, Phantasie pre dva klavíre), ale so štýlovým prelomom v 30. rokoch „opojenie“ I. Stravinským u Martinů ustúpilo do pozadia a ku skladbám v štýle Half-Time sa Martinů už nevrátil. Stravinský však zanechal stopu v neskoršej hudbe Martinů.

Vít GREGOR (Praha, Pedagogická fakulta UK): Josef Leopold Zvonař a jeho Sonáta pro klavír F dur
Česká klavírní literatura 19. století je sice poměrně bohatá, klavír však v té době nestál v první linii zájmu hudebníků. Mezi českými skladateli se ale objevují některé pozoruhodné zjevy, které se klavíru různým způsobem věnovaly a v některých případech zanechaly díla stojící rozhodně za pozornost. Mám za to, že právě k těmto autorům se řadí i Josef Leopold Zvonař (1824–1865), hudebník dnes málo známý, nicméně jeho Sonáta F dur ze závěru života je sonátovým cyklem, jakých v naší klavírní literatuře není mnoho.

Slávka KOPČÁKOVÁ (Prešovská univerzita v Prešove): Vojenský kapelník František Hoffmann (1873–1945) a Prešov – k životu a dielu osobností regionálneho hudobného života
Hudobný skladateľ a hudobník František Hoffmann (1873–1945), rodák zo Šťáhlav pri Plzni, absolvent Viedenskej hudobnej akadémie pôsobil ako dirigent vojenských orchestrov. Stal sa nástupcom vedúcej osobnosti hudobného života v Prešove v druhej polovici 19. a začiatkom 20. storočia, Leopold Kohouta, skladateľa a kapelníka vojenského orchestra 67. pešieho pluku v Prešove. Hoffmann pôsobil v Prešove v rokoch 1908–1914 ako vojenský kapelník 5. pešieho pluku, vyučoval na Hudobnej škole Széchenyiho kruhu (1909–1918), popritom a spolu s Mikulášom a Máriou Moyzesovcami ako koncertný umelec koncertoval v Prešove a v Košiciach. 

Petr LYKO (Brno, Hudební fakulta JAMU): Reflexe soudobých vývojových tendencí varhanářství ve střední Evropě

Aktuální vývojové tendence soudobého varhanářství představují téma doposud spíše neprozkoumané. Po rozpadu velkých varhanářských paradigmat 19. a 20. století se současný stav na poli stavby varhan jeví jako bohaté spektrum celé řady uměleckých a konstrukčních přístupů, které však zároveň představují problém při pokusu o celkovou syntézu definující jejich základní paradigmatický rámec. Referát si klade za cíl tyto základní vývojové tendence vymezit a vyrovnat se s otázkou, zda je možno hovořit o jejich ucelené koncepci coby paradigmatu novém.

Aleš OPEKAR (Praha, Ústav dějin umění AV ČR, v. v. i.): Dějiny výzkumu populární hudby v českých zemích
Součástí české hudby je přirozeně i hudba populární. Navrhovaný referát nechce mapovat vývoj a podoby tohoto typu hudby, ale počátky, vývoj a okolnosti jejího zkoumání. Referát shrne výsledky tříletého průzkumu projektu GAČR Jana Blümla a Aleše Opekara, zaměřeného právě na mapování akademického a v relevantním rozsahu i mimoakademického zkoumání populární hudby v českých zemích v kontextu mezinárodních souvislostí a politických událostí, definovaných léty 1948, 1968 a 1989. Teprve v posledních letech začaly vznikat (anglickojazyčné) práce k historii zkoumání populární hudby mimo anglofonní okruh. Začalo se rovněž rozvíjet zkoumání teoretické reflexe populární hudby v bývalých evropských socialistických zemích, kdy autoři s jistým odstupem po pádu komunismu vedle vzhlížení k ‚světovému‘ anglofonnímu bádání začali objevovat komplexní historii výzkumu populární hudby vlastního regionu, jenž navíc dění v anglofonní vědě v některých případech značně předcházel. Předpoklady brzkého ustavení oboru české muzikologie populární hudby v roce 1962 a jeho důsledky v rovině vědeckého poznání i rozvoje samotné hudební kultury jsou zkoumány v kontextu levicově orientované folkloristiky, marxistické hudební vědy, komunistické a post-komunistické kulturní politiky a společenských a politických proměn po roce 1989. Podobně je diskutován i ústup soustavného muzikologického zájmu o populární hudbu po roce 2000, kdy badatelskou iniciativu převzali badatelé z oboru historie soudobých dějin se zájmem odhalovat zločiny komunismu a represe vůči rockovému undergroundu a dalším rozmanitým formám alternativní kultury.

Hana STUDENIČOVÁ (Bratislava, Ústav hudobnej vedy SAV, v. v. i.): Distribuce hudebnin v době renesance: dar jako forma propagace napříč střední Evropou
O šíření aktuálního polyfonního repertoáru se v době renesance zasloužili často sami hudební skladatelé. Darování hudebních kompozic městským radám, panovníkům, opatům nebo biskupům se v tomto období stalo velmi populárním a představovalo výhodný obchodní tah. Díky zaslanému daru skladatelé dosáhli vlastní propagace a jejich dílo se rychle rozšířilo mezi zpěváky a hudebníky. Navíc obdrželi skladatelé za zaslaný dar finanční odměnu, což zlepšovalo jejich sociální postavení. Napříč středoevropským prostorem se do dnešních dnů dochovaly více či méně podrobné zprávy o tomto způsobu distribuce repertoáru. Doklady lze objevit nejčastěji v účetních knihách, ve kterých je zaznamenána výše vyplacené odměny za darované hudební kompozice. V několika případech se dochovaly také dopisy, které sami skladatelé odeslali spolu s darovanými skladbami nebo kopie dopisů zaslaných jako odpověď nazpět skladatelům. Pouze výjimečně je pak možné spojit tyto archivní prameny s konkrétními dodnes dochovanými hudebninami v knihovnách nebo muzeích. V referátu bude na příkladu dochovaných pramenů z Moravy, Slovenska, Rakouska, Německa a Polska prezentováno, jak vypadal celý proces zasílání hudebnin, o jaké skladby se jednalo, kteří skladatelé nejčastěji tyto skladby rozesílali, komu je věnovali a jakou částku za ně obdrželi.

Pavel SÝKORA (Moravská zemská knihovna v Brně): Dvořákovské metavariace Ctirada Kohoutka
Centrem pozornosti referátu budou dva konkrétní dvořákovské podněty v Kohoutkově tvůrčím odkazu. Jedná se o stať Dvořákovské inspirace pro soudobou hudbu (2000), která je mimo jiné obhajobou Dvořáka v prostředí soudobé avantgardy, a o kompozici Motivy léta pro klavírní trio (1990–1992). Tato skladba je věnována 150. výročí Dvořákova narození. Kohoutek v ní formou, kterou označuje jako „metavariace“, případně „transformace“ zpracovává citáty z Dvořákových skladeb z let 1887–1900. V širším kontextu bude pojednáno o tanci mateník, oblíbený Kohoutkem, který je svým střídavým taktem příbuzný Dvořákovu furiantu. Na uvedených příkladech budou sledovány paralely i odlišnosti mezi oběma tvůrci. Jedná se například o symbiózu klasického a romantického v jejich kompozičním stylu.

Lukáš M. VYTLAČIL (Praha, Knihovna AV ČR, v. v. i.): Vilém Blodek a jeho Koncert pro flétnu mezi mýtem a skutečností
Koncert pro flétnu a orchestr Viléma Blodka sice patří mezi stěžejní romantická díla pro tento nástroj, dosud však chyběla kvalitní edice. Příprava nového klavírního výtahu s kriticky revidovaným sólovým partem umožnila detailní studium problematické pramenné základny a recepce díla za dobu jeho existence. Příspěvek přibližuje zjištění a řešení aktuálně připravované edice.