Páté číslo časopisu Opus Musicum 2019 již vyšlo!

A přináší hned několik pozoruhodných studií, recenzí a komentářů.
A též možnost on-line prolistování (tamtéž i další čísla letošního ročníku).

OBSAH

STUDIE
Italská sepolkra Johanna Heinricha Schmelzera • Petr Slouka
Předměty denní potřeby Antonína Dvořáka ve sbírkovém 23 fondu Muzea Antonína Dvořáka (II. část) • Ivana Círová Hacmacová
„Dílo mi z pera proudilo jako krásná řeka Volha.“ Ke genezi a recepci Janáčkovy Káti Kabanové • Jiří Zahrádka

UDÁLOSTI
Dvořákova Praha 2019 • Anna Šerých
„Ale ano, to je přece skvělý nápad!“ Poděkování a ohlédnutí za Eliškou Novákovou • Martin Flašar – Pavel Žůrek

MORAVSKÁ GALERIE
Hodiny s hudebními motivy • Alena Krkošková

ROZHOVOR
„Pouze v procesu tvorby a v průběhu vnímání uměleckého díla existuje čas.“ Rozhovor s Rolandem Dahindenem • Radim Hanousek

RECENZE
Karel Steinmetz: Muzikologické studie • Miloš Štědroň

INFOSERVIS

ÚVODNÍK

Vážení a milí čtenáři,

dalo by se říci, že tímto číslem Opus musicum prolíná motiv plynutí. V rozsáhlé studii Jiřího Zahrádky, která je věnována genezi a recepci Janáčkovy opery Káťa Kabanová, je obsaženo již v úvodním citátu – Janáček přirovnal tvůrčí proces k proudu krásné řeky Volhy. Měl na mysli plynutí a jistě i sílu a nesmlouvavost říčního toku, který se nikdy nezastavuje, nezaváhá. Jak plyne čas, si vždy znovu uvědomujeme, když náš svět někdo opouští – tentokrát to byla Eliška Nováková, klavíristka a pedagožka, manželka hudebního skladatele Jana Nováka. Jistě vás zaujme vzpomínkový text, který připomíná životní pouť manželů Novákových a jejich osudy v emigraci. Radim Hanousek připravil rozhovor se švýcarským trombonistou Rolandem Dahindenem, který poutavě hovoří o fenoménu času v souvislosti s vnímáním uměleckého díla. Jako umění definuje pouze proces tvorby, hotové dílo pak za umění nepovažuje, jen další proces jeho interpretace a aktivního vnímání člověkem (zde nezapře svou podstatu hudebního improvizátora, který neulpívá na danostech). V tomto smyslu by k tématu plynutí a vnímání mohla přispět i recenze Miloše Štědroně, který zhodnotil celoživotní přínos muzikologa Karla Steinmetze na poli janáčkovského bádání. Recenze sumarizuje, hodnotí, ale nastoluje zároveň i obecnější naléhavější otázku – v jakém jazyce dnes publikovat, aby důležité poznatky a výsledky muzikologického bádání doputovaly, kam mají. Dřívější dominanci německého jazyka vystřídala dnes angličtina a stala se univerzálním dorozumívacím jazykem prakticky všech vědeckých komunit. Existují však texty v českém jazyce, které se ke čtenářům ve zbytku světa bohužel nikdy nedostaly, což neznamená, že byly nedostatečně „světové“. Oč lépe je na tom univerzální jazyk hudby, který nepotřebuje žádné překlady a vysvětlivky. Mocný proud Janáčkovy hudby se již celá desetiletí valí řečištěm divadelních orchestřišť a koncertních sálů a strhává s sebou další obdivovatele, kteří si Janáčkovo dílo dříve či později zamilují.
Za celou redakci vám přeji radost z vnímání a prožívání hudby a příjemné počtení. / Kateřina Hnátová