Program výroční konference ČSHV (25. – 26. listopadu 2022) má již svou svou finální podobu. Změn není mnoho, ale i tak stojí za pozornost. I nadále platí, že je program rozdělen do čtyř sekcí: 1. Hudba a politika, 2. Dosahy a přesahy hudební vědy, 3. Volné referáty, 4. Posterová sekce. Konference bude zároveň streamována na Youtube kanálu ČSHV (https://www.youtube.com/channel/UCER8azGI4cexTA-hxRqRrUQ), takže ji bude možno sledovat i vzdáleně. Součástí konference bude v pátek tradiční společenský večer a v sobotu Valná hromada ČSHV. Kompletní finální program i s abstrakty se zobrazí po rozkliknutí.
Mezinárodní výroční konference ČSHV 2022
pořádaná s finanční podporou Ministerstva kultury ČR a Nadace Český hudební fond
Praha, Národní muzeum – České muzeum hudby
25. – 26. listopadu 2022
Program
Pátek 25. listopadu 2022
10.00-10.30 Registrace účastníků
10.30 Zahájení konference
I. Hudba a politika (1); předsedající: Lubomír TYLLNER
10.35-11.05 Josef ŠEBESTA (Mšeno): Pochodové knížky vojenských hudeb jako odraz politických proměn v letech 1918-2018
11.05-11.35 David VONDRÁČEK (Praha, Ústav dějin umění AV ČR, v.v.i.): O workshopu „Music between Political Agitation and Autonomy 1938–1968“
11.35-12.00 Věra ŠUSTÍKOVÁ (Praha, Národní muzeum – České muzeum hudby): Melodram a politika
12.00-14.00 Polední přestávka
II. Volné referáty (1); předsedající: Jarmila GABRIELOVÁ
14.00-14.30 Zuzana BADÁROVÁ (Brno, Ústav hudební vědy FF MU – doktorské studium; Bratislava, Ústav hudobnej vedy SAV): Panovnícke fundácie kláštorov a ich vybavenie liturgickými knihami
14.30-15.00 Kristýna KREJČOVÁ (Olomouc, Katedra muzikologie FF UP; doktorské studium): Dittersovy opery z Jánského vrchu a jejich reflexe v českých zemích v podobě latinských kontrafakt
15.00-15.30 Barbora BORTLOVÁ (Ostrava, Katedra hudební výchovy PedF OU; doktorské studium): Problematika interpretace vybraných sborů Václava Kálika
15.30-16.00 Přestávka
III. Hudba a politika (2); předsedající: Petr LYKO
16.00-16.30 Markéta ŠTEFKOVÁ (Bratislava, Vysoká škola múzických umení): Vplyv novodobých spoločensko-politických kríz na slovenskú hudobnú kultúru a tvorbu
16.30-17.00 Jan VIČAR (Plzeň, Katedra hudební výchovy a kultury PedF ZČU): Hudba- juxtapozice-politika
17.00-17.30 Pavel SÝKORA (Brno, Moravská zemská knihovna): Ctirad Kohoutek: dilema mezi avantgardou a socialistickým realismem
17.30-18.00 Přestávka
IV. Hudba a politika (3) / Dosahy a přesahy hudební vědy; předsedající: Jarmila GABRIELOVÁ
18.00-18.30 Lenka KŘUPKOVÁ (Olomouc, Katedra muzikologie FF UP): Beethoven jako ambivalentní symbol. Sonda do recepce L. van Beethovena v době Protektorátu Čechy a Morava
18.30-19.00 Filip MAJERSKÝ (Bratislava, Katedra muzikologie FF UKom; doktorské studium): Hudobná pamäť a vzdelanie v kontexte ušných červov
19.00-19.30 Ali YANSORI (Olomouc, Katedra muzikologie FF UP; doktorské studium): Collectivism and the Danger of Standardisation
V. Posterová sekce (po dobu konání konference) Foyer
Jana BURDOVÁ (Olomouc, Katedra muzikologie FF UP; doktorské studium): Nové skutečnosti k Dittersově gratulační kantátě Il picciol tributo musico (Brno, 1780)
Marie KOBZOVÁ (Brno, Ústav hudební vědy FF MU; doktorské studium): Korespondence Vladimíra Ambrose Břetislavu Bakalovi
Prokop SZEGÉNY (Brno, Ústav hudební vědy FF MU; magisterské studium): František Herold (1889–1971) – osobnost 20. století a hudební vynálezce
19.30 Společenský večer
Sobota 26. listopadu 2022
9.00-10.00 Valná hromada ČSHV
10.00-10.15 Přestávka
VI. Hudba a politika (4); předsedající: Karel STEINMETZ
10.15-10.45 Miloš ZAPLETAL (Opava, Ústav historických věd FPF SU): Mladý Janáček pohledem německé hudební kritiky (1872–1888)
10.45-11.15 Pavel CÍGLER (Olomouc, Katedra muzikologie FF UP; doktorské studium):
Pramenná báze pro výzkum Svazu československých skladatelů. Aktuální stav
11.15-11.30 Přestávka
VII. Volné referáty (2); předsedající: Jan BAŤA
11.30-12.00 Jan BOREK (Olomouc, Katedra muzikologie FF UP; doktorské studium): Revival symfonického progresivního rocku na počátku 90. let: Nostalgie, generační obměna a album Hybris skupiny Änglagård
12.00-12.30 Petr LYKO (Brno, Hudební fakulta JAMU): Produkce a propagace harmonií u firmy Tuček
12.30-13.00 Jana MICHÁLKOVÁ SLIMÁČKOVÁ (Brno, Hudební fakulta JAMU): Varhaník Bedřich Antonín Wiedermann – posledních 12 let života
13.00 Zakončení konference
Abstrakty referátů
Zuzana BADÁROVÁ (Brno, Ústav hudební vědy FF MU; doktorské studium): Panovnícke fundácie kláštorov a ich vybavenie liturgickými knihami
Štrnáste storočie predstavuje pre kláštornú kultúru Českých zemí rozmach zakladania rádových domov rozmanitých reholí. Za vznikom mnohých z nich stoja fundácie členov panovníckych dvorov, ktorí aj takýmto spôsobom chceli nielen zveľaďovať cirkevný život v krajine, ale aj obohatiť vlastný duchovný život. Ich štedrosť u viacerých takto založených konventov znamenala prosperitu a perspektívu rastu v bohatú inštitúciu. Toto bohatstvo však okrem majetkov a statkov samozrejme reprezentovali nesmierne vzácne kláštorné knižnice a ich knižné fondy. Konferenčný príspevok predstavuje exkurz do tematiky jednotlivých panovníckych fundácií kláštorov zo 14. a
15. storočia, pričom stať bude predovšetkým pozostávať z ich následnej komparácie. Vybraným príkladom, ako napríklad cisterciánskemu kláštoru v Starom Brne, založenému kráľovnou Eliškou Rejčkou v roku 1323 alebo kartuziánskemu kláštoru v Královom Poli, založenému markgrófom Jánom Henrichom Luxemburským v roku 1375, bude venovaná väčšia pozornosť. Na základe tohto porovnania sa stať okrem iného pokúsi o ilustráciu pomerov konventov v širšom kontexte, a to so zreteľom na liturgické knihy zastúpené v ich knižných fondoch, ktoré predstavujú neoddeliteľnú súčasť stredovekej hudobnej kultúry Českých zemí.
Jan BOREK (Olomouc, Katedra muzikologie FF UP; doktorské studium): Revival symfonického progresivního rocku na počátku 90. let: Nostalgie, generační obměna a album Hybris skupiny Änglagård
Příspěvek se zaměřuje na některé ze základních aspektů obnovy zájmu o symfonický progresivní rock od počátku 90. let minulého století, s důrazem na koncepty nostalgie, revivalismu a generační obměny. Zavedený obraz současného progresivního rocku jej charakterizuje jako zcela ovlivněný
„klasickou“ tvorbou 70. let, kterou napodobuje bez vlastního hlubšího vkladu. Tento příspěvek sleduje dílčí okolnosti a možné důvody přetrvávajícího nahlížení na současný progresivní rock skrze
„kánon“ 70. let v čele se skupinami Yes, Genesis či King Crimson. Ohniskem tohoto
„symfonického revivalu“ pak je debutová nahrávka Hybris švédské skupiny Änglagård, která se bezprostředně po vydání stala novou „klasikou“ tohoto stylu, zařadila se po boku ikonických nahrávek symfonického progresivního rocku 70. let 20. století a de facto odstartovala novou fázi progresivně rockové tvorby. Společně s obnovením zájmu o hudbu vycházející z původní tvorby sedmdesátých let, který lze interpretovat skrze fenomény nostalgie i generační obměny, ovšem album Hybris upozorňuje také na terminologickou nejednoznačnost stylových označení neo- progresivního a post-progresivního rocku, stejně jako na problém samotného pokroku v rámci tohoto stylu.
Barbora BORTLOVÁ (Ostrava, Katedra hudební výchovy PedF OU; doktorské studium): Problematika interpretace vybraných sborů Václava Kálika
Referující ve svém příspěvku informuje o své disertační práci „Problematika interpretace vybraných sborů Václava Kálika“, kterou hodlá odevzdat v roce 1924. Před interpretační analýzou vybraných Kálikových sborů, u kterých existuje více nahrávek různými sbory a jejich sbormistry (která bude
hlavním výzkumným cílem), se v 1. kapitole zabývá teoretickými principy interpretace a dalšími poznatky o životě a díle Václava Kálika, které neobsahuje dosavadní ne příliš bohatá literatura o tomto skladateli.
Jana BURDOVÁ (Olomouc, Katedra muzikologie FF UP; doktorské studium): Nové skutečnosti k Dittersově gratulační kantátě Il picciol tributo musico (Brno, 1780)
Carl Ditters von Dittersdorf je typickým příkladem hudebníka 18. století, který byl jako řada dalších skladatelů té doby zcela závislý na podpoře svých mecenášů. Mezi osobami, pro které skládal Ditters své gratulační opusy, najdeme i jména dvou významných evropských monarchů, Friedricha
II. Velikého a Josefa II. Právě druhému zmíněnému panovníkovi věnoval skladatel malou gratulační kantátu Il picciol tributo musico, jež byla provedena v roce 1780 v Brně. Drobná skladba, která byla objevena teprve nedávno, je zatím jediným známým Dittersovým opusem věnovaným Josefu II. a nebyla dosud podrobněji zkoumána. Příspěvek shrne nové poznatky o této gratulační kantátě, zejména ve vztahu k nově nalezeným hudebním materiálům. Pokusí se také nastínit některé společensko-politické souvislosti tohoto díla.
Pavel CÍGLER (Olomouc, Katedra muzikologie FF UP; doktorské studium): Pramenná báze pro výzkum Svazu československých skladatelů. Aktuální stav
Příspěvek bude zaměřen na stav pramenné základny Svazu československých skladatelů, konkrétně archivní fondy v Národním archivu a Národním muzeu – Českém muzeu hudby, které byly prozkoumány v rámci projektu Skladatelské svazy a kulturní politika v socialistických zemích v 50. a 60. letech 20. století, GAČR, č. 21-19041S. Při této příležitosti byl pro NM – ČMH též vytvořen katalog tamějšího archivního fondu Sp 7/2008.
Marie KOBZOVÁ (Brno, Ústav hudební vědy FF MU; doktorské studium): Korespondence Vladimíra Ambrose Břetislavu Bakalovi
V rámci disertační práce se věnuji dosud nezpracované přijaté korespondenci Břetislava Bakaly uložené v Moravském zemském muzeu. Nejpočetnější složkou je korespondence od Vladimíra Ambrose, kterou zde prezentuji. Z historického hlediska se z těchto dopisů nedozvídáme nic převratného, avšak jsou přímým důkazem toho, jakou byl Bakala ve světě hudby personou. Korespondence dokládá vysoké uznání Bakaly jako dirigenta a propagátora hudby 20. století nejen na našem území. Ambros v dopisech neustále zdůrazňuje svůj oddaný vztah ke svému příteli a prosí ho právě o uvedení jeho děl.
Kristýna KREJČOVÁ (Olomouc, Katedra muzikologie FF UP; doktorské studium): Dittersovy opery z Jánského vrchu a jejich reflexe v českých zemích v podobě latinských kontrafakt
Carl Ditters von Dittersdorf (1739–1799) byl ve své době populárním skladatelem vokálně instrumentální hudby. Během působení na Jánském vrchu u Javorníka v letech 1769-1798 napsal dvanáct italských oper, z nichž převážná část je dnes uložena v autografech nebo opisech v Országos Széchényi Könyvtár v Budapešti. Árie z jeho oper se staly materiálem pro vznik latinských kontrafakt používaných k liturgickým potřebám na českých a moravských kostelních kůrech. Příspěvek, vycházející z rozsáhlého heuristického výzkumu v hudebních archivech v Čechách, na Moravě a v Maďarsku, otevře problém Dittersových přetextovaných árií a pokusí se nalézt některé odpovědi. Pozornost bude věnována zejména áriím z jeho dosud „ztracené“ opery Il viaggiatore americano in Joannesberg.
Lenka KŘUPKOVÁ (Olomouc, Katedra muzikologie FF UP): Beethoven jako ambivalentní symbol. Sonda do recepce L. van Beethovena v době Protektorátu Čechy a Morava
Někteří oficiální představitelé říše chtěli bohatostí hudebního dění českým lidem demonstrovat kulturní a národní autonomii. V období okupace dokonce došlo ve srovnání s předválečným obdobím k enormnímu nárůstu frekvence koncertního života. Současně byla demonstrována snaha o germanizaci výkladu dějin české hudby. Na osobní pozvání Josepha Goebbelse vystoupila Česká filharmonie na podzim roku 1940 v Berlíně a Drážďanech s významně symbolickou dramaturgií koncertu – zazněl tehdy cyklus symfonických básní Má vlast Bedřicha Smetany a Beethovenův Egmont op. 84. Jako zřejmý politický čin bylo chápáno jiné spojení těchto dvou skladatelů, a to když významný český klavírista František Maxián vložil Smetanovu kadenci do Beethovenova III. koncertu pro klavír c moll. Rovněž každoroční oslavy vzniku Protektorátu byly doprovázeny slavnostním koncertem a operním představením zpravidla z děl Beethovenových a Smetanových. Mezi nejvýznamnější umělecké počiny České filharmonie v době nacistické okupace patřil zejména Beethovenův cyklus symfonických koncertů v Praze v roce 1942 pod vedením Rafaela Kubelíka. Beethovenův Fidelio byl využíván jako symbol německého ducha a slavnostní provedení organizovaná zvláště ve městech s tradiční převahou německého obyvatelstva byla dedikována na podporu Německého červeného kříže, Wehrmachtu či německé policie. Naopak Václav Talich připravil v Národním divadle v Praze kritikou pozitivně hodnocené nové nastudování Fidelia v roce 1944 v přesvědčení o trvalé hodnotě díla, jež má být připomínané v každé době. Na rozdíl od nacistické interpretace příběhu věrné lásky přinášející největší oběti však Talich akcentoval téma utrpení vězňů a jejich touhu po svobodě. Beethoven se tak stává ambivalentním symbolem. Pro německé okupanty byl Beethoven symbolem nacistického němectví, zatímco pro okupované Čechy byl ztělesněním hodnoty národní svobody.
Petr LYKO (Brno, Hudební fakulta JAMU): Produkce a propagace harmonií u firmy Tuček
Kutnohorská firma Tuček představovala v letech 1869-1951 jednoho z nejvýznamnějších výrobců varhan na území českých zemí a Československa. Významnou část její produkce však představovala i výroba harmonií. Referát si klade za cíl prezentovat charakter a specifika právě této části produkce, včetně reflexe jejího marketingového aspektu. Svým obsahem navazuje na předchozí výzkum autora, který byl věnován primárně stavbě varhan u dané firmy. Výzkum vychází především ze studia dobových pramenů firmy Tuček.
Filip MAJERSKÝ (Bratislava, Katedra muzikologie FF UKom; doktorské studium): Hudobná pamäť a vzdelanie v kontexte ušných červov
Príspevok sa venuje problematike fungovania ľudskej pamäti so špeciálnym zameraním sa na hudobnú a hudobnícku pamäť. Ďalej vo väčšej miere analyzuje jav tzv. ušných červov (ang. earworm – spontánny a náhodne objavujúci sa úsek hudby v mysli jedinca, ktorý sa mnohokrát opakuje niekoľko hodín až dní a väčšinou ho nie je možné vedome potlačiť), a jeho koreláciu s pamäťou. Príspevok takisto predstavuje výsledky výskumu na profesionálnych hudobníkoch v rôznych vekových kategóriách, v ktorom sme sa sústredili na zistenie okolností, špecifík vzniku a objavovania sa javu ušných červov u respondentov. Výsledky výskumu vyvrátili i potvrdili niektoré z našich predpokladov a taktiež predostreli prognózy do budúcich výskumov, ktorými bude možné lepšie pochopiť spomínané javy.
Jana MICHÁLKOVÁ SLIMÁČKOVÁ (Brno, Hudební fakulta JAMU): Varhaník Bedřich Antonín Wiedermann – posledních 12 let života
Bedřich Antonín Wiedermann (1883–1951), nejvýznamnější osobnost české varhanní hudby v první polovině 20. století, prožil několik režimů a dvě světové války. Posledních 12 let jeho života (od roku 1939) představovalo pohnutou dobu. Vypukla válka, během níž nadále koncertoval a působil jako pedagog pražské konzervatoře. Tam se výlučně po válečnou dobu stal jeho kolegou bývalý žák Josef Kuhn, který později působil v Egyptě. Ve čtyřicátých letech jezdil Wiedermann na letní byt na Malou Hanou, kde vystupoval, komponoval a kde zanechal hlubokou stopu. Roku 1942 hrál v premiéře jak původní varhanní verzi Svatováclavského triptychu svého někdejšího učitele Vítězslava Nováka, tak na podzim toho roku varhanní part v orchestrální verzi skladby. Napsal a hrál scénickou hudbu k dramatu Vít Stoss (1943) od H. H. Ortnera, které bylo provedeno v Legiobance na nástroji typu unit, jehož dispozici sám vypracoval. V kostele sv. Jakuba, kde často hrával, navrhl zásadní přestavbu barokních varhan. Firma Jana Tučka z Kutné Hory tam roku 1941 postavila velké třímanuálové elektropneumatické varhany se 75 rejstříky. Sice byly využity i původní hlasy, ale historický nástroj byl nenávratně zničen. Po vzniku Akademie múzických umění v Praze v roce 1946 začal pedagogicky působit tam. V těchto dvanácti letech nadále cílevědomě komponoval nejen pro varhany, revidoval a dokončoval své starší skladby. Jedinou skladbou, která má dobový tendenční název, je varhanní pochod Pod československou vlajkou a rudým praporem (1948), není však znám podnět či příležitost, ke které vznikl. Ze svých pečlivých zápisů provedl roku 1948 soupis své koncertní činnosti. Koncem čtyřicátých let se Wiedermannovo zdraví začalo zhoršovat. B. A. Wiedermann zemřel roku 1951. Jeho pohřeb za účasti mnoha lidí byl vypraven z Rudolfina, místem jeho posledního odpočinku se stal Vyšehradský hřbitov. Referát přiblíží nejvýznamnější události a aktivity posledních dvanácti let Wiedermannova života.
Pavel SÝKORA (Brno, Moravská zemská knihovna): Ctirad Kohoutek: dilema mezi avantgardou a socialistickým realismem
Referát reflektuje tematický okruh Hudba a politika. Na vybraných kompozicích se pokusí demonstrovat, jakým způsobem reagoval skladatel, který intenzivně vstřebával podněty soudobé západní avantgardy, na politický vývoj ve své zemi zejména v průběhu 60. a 70. let 20. století.
Prokop SZEGÉNY (Brno, Ústav hudební vědy FF MU; magisterské studium): František Herold (1889–1971) – osobnost 20. století a hudební vynálezce
Příspěvek vychází z bakalářské práce Hudební vynálezy Františka Herolda (1889–1971) v historickém kontextu, vzniklé v průběhu posledního roku, která má za cíl představit dosud neprobádanou oblast života a díla Františka Herolda – významné české osobnosti první poloviny dvacátého století v oblasti bankovnictví a působení České obce sokolské, a od čtyřicátých let rovněž výzkumníka v nástrojářství a propagátora reformní klaviatury. Vzhledem k primárnímu charakteru pramenů, a tedy dosavadní neznámosti jeho díla a osobnosti, bude život Františka Herolda v příspěvku představen ve všech výše zmíněných životních etapách, ačkoliv se hudební oblasti týká pouze jeho závěr. Jeho nejvýznamnějším dosud objeveným vynálezem je tzv. Heroldova klaviatura, zachovaná na několika nástrojích a modelech klaviatur dnes uložených v Českém muzeu hudby, kterou si rovněž nechal patentovat. Dále zanechal dva patenty týkající se akustiky smyčcových nástrojů a čtyři studie, věnující se od paleografického přepisu starořecké notace přes hudební nástrojářství a revizi nové notace až k číselnému zkoumání intervaliky.
Josef ŠEBESTA (Mšeno): Pochodové knížky vojenských hudeb jako odraz politických proměn v letech 1918-2018
28. října 1918 byla vyhlášena Československá republika. V roce 1921 bylo zřízeno 52 pluků československé branné moci, každý z nich obsahoval hudbu o počtu 45-70 hudebníků. Tyto hudby pokrývaly celé území republiky, od Mukačeva, až po Cheb. Samozřejmostí bylo i budování
služebního repertoáru, jež se dodnes zapisuje do pochodových knížek. Ty slouží nejen k produkcím uvnitř vojenského služebního prostoru, nýbrž především na veřejnosti. Žádné jiné hudební těleso není schopno vystoupit při slavnostní příležitosti bez ohledu na vlivy počasí, přítomnost elektřiny, uniformované hudby ovládají navíc pořadovou přípravu a disciplínu. je pochopitelné, že pro každou dobu, jak se v průběhu století proměňovaly politické a společenské potřeby, se musily vytvářet i nové pochodové knížky. Jednalo se o tyto dějinné etapy: 1918-1938, 1939-1945, 1945-1948, 1948-
1968, 1969-1989, 1990-1993, 1993-2018. Repertoár se proměňoval jednak v závislosti na politickém vidění minulosti, a jednak na propagandě budoucnosti v každém dnešku. Je zajímavé, že i v takto absurdních repertoárových proměnách stále zůstávají tituly, jichž se čas ani ideje nedotýkají. Zatímco mnohé skladby z let 1969-1989 v současných pochodových knížkách nenajdeme, již sto let hrají vojenské hudby bez problémů pochody Františka Kmocha nebo pochod
28. c. a k. pěšího pluku Castaldo.
Markéta ŠTEFKOVÁ (Bratislava, Vysoká škola múzických umení): Vplyv novodobých spoločensko-politických kríz na slovenskú hudobnú kultúru a tvorbu
Príspevok je zameraný na objasnenie vplyvu spoločensko-politických udalostí od čias 2. svetovej vojny ako politické prevraty, okupácia Československa, normalizácia, pád železnej opony, na tvorbu slovenských skladateľov. Autorka bude reflektovať súvislosti medzi spoločensko-politickým vývojom a jeho vplyvom na vývoj slovenského hudobného života. Poukáže na vybrané diela, ktorých vznik podnietili vnútorné autorské krízy tvorcov spôsobené negatívnymi vonkajšími faktormi. Tieto diela priblíži jednak s prihliadnutím na generačné a štýlové konfrontácie predstaviteľov skladateľských generácií slovenskej hudobnej moderny, avantgardy a postmoderny, ako aj v autobiografickom a esteticko-filozofickom kontexte tvorby konkrétneho skladateľa. Prezentuje rozmanité postoje, ktoré autori dielom vyjadrujú (bezmocnosť a rezignácia; vzdor a vzbura; irónia a sarkazmus), v prípade prelomových diel poukáže na štýlové inovácie v tvorbe príslušného skladateľa ako dôsledku nájdenia východiska z autorskej krízy.
Věra ŠUSTÍKOVÁ (Praha, Národní muzeum – České muzeum hudby): Melodram a politika
Každý hudební druh či žánr má své specifické funkce, kde je účinnější než ostatní. Jejich prostřednictvím je možné cíleně působit na veřejnost. Specifické spojení mluveného slova s hudbou dává melodramu zvýšenou míru dramatičnosti podpořenou silnou emocionální působností. Příspěvek je stručným průvodcem historií především českého melodramu z pohledu jeho politické a společenské angažovanosti.
Jan VIČAR (Plzeň, Katedra hudební výchovy a kultury PedF ZČU): Hudba-juxtapozice-politika
„Svědomí motivu je široké jak formanská plachta,“ domníval se Eduard Hanslick. Může tedy například „Sonata per fagotto solo“ vyvolat revoluci? (Nemůže!?) Několik analytických příkladů zabývajících se jevem a pojmem hudba a našeho vztahu k hudebnímu umění.
David VONDRÁČEK (Praha, Ústav dějin umění AV ČR, v.v.i.): O workshopu „Music between Political Agitation and Autonomy 1938–1968“
Mezinárodní workshop „Music between Political Agitation and Autonomy 1938–1968“ proběhl v září 2022 na Akademii věd a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kooperačním partnerem byla Hudební akademie Záhřeb. Zúčastnili se studenti, doktorandi a „senior researchers“, kteří měli funkci mentorů, ze čtyř států. Přípravná fáze online, která předcházela prezenčnímu setkání, se ukázala přínosná pro odbornou úroveň příspěvků. Naše diskuse se zaměřila na otázky, jak se aspekty autonomie a agitace promítají do konkrétní kompoziční a hudební praxe a potažmo i do muzikologického bádání. Ukázalo se, že zatímco politicky-agitační hudba nepřináší nečekané metodologické problémy, kontroverznější byla naopak otázka autonomie: je autonomie vůbec možná a nezůstává autonomie stále ve stavu utopie?
Ali YANSORI (Olomouc, Katedra muzikologie FF UP; doktorské studium): Collectivism and the Danger of Standardisation
According to Adorno, a nation’s loss of contact with culture forms a cultural vacuum that totalitarian regimes can fill with their ideologies. In such cases, by dominating the social consciousness of the masses, the regime’s ideology would eventually be perceived as the original meaning and purpose of artworks. It is through such a process that inhumane ideas could become promoted through culture. The more the original meaning of an artwork is forgotten, the more ready people become to adopt alternative interpretations. Adorno refers to this process as the “danger of
standardization” which manifests itself as a form of collectivism. Insofar as the standardization of musical culture is concerned, the issue does not solely consist in how a listener becomes accustomed to popular music by accepting its norms; rather, the problem is that the listener is affected in such a way that their perception becomes generally insensitive to musical and cultural complexities. Once a person becomes oblivious to cultural facts and complexities, a blank space is formed in place of those complexities. These blank spaces yield available an incredible volume of vacuum that can be potentially filled by any doctrine.
Miloš ZAPLETAL (Opava, Ústav historických věd FPF SU): Mladý Janáček pohledem německé hudební kritiky (1872–1888)
Vztahy Leoše Janáčka a německé hudební kultury zasluhují pozornost z mnoha důvodů. V rámci probíhajícího výzkumu rané janáčkovské recepce (1872–1888) jsme se zaměřili na problematiku postojů německé hudební kritiky k Janáčkovi. V daném procesu hrál totiž německý, zejména brněnský tisk nezanedbatelnou roli, což je skutečnost, kterou ani Vladimír Helfert v dosud nejpodrobnějším pojednání mladého Janáčka nebral v potaz.
Potlačení národnostního hlediska bylo zásadním aspektem, který odlišoval způsob, jakým o mladém Janáčkovi psal německý brněnský tisk, od způsobu, jakým o něm referoval český tisk v Brně, v Praze i jinde. Zatímco česká recepce Janáčka byla od počátku primárně nacionalistická, recepce Janáčka brněnskými Němci ukazuje, jak liberalistická koncepce německé hudby, lokální i zemský patriotismus a samozřejmě hudba samotná narušovaly, nebo snad dokonce transcendovaly národnostní hranice. Ovšem pouze do určité míry. Přesněji řečeno se zdá, že němečtí kritici se snažili adoptovat ty aspekty Janáčka a jeho uměleckých aktivit, které odpovídaly jejich koncepci němectví, a naopak vytěsnit aspekty jinakosti.
