Výstava v Městské galerii Litomyšl reaguje na vlnu emocí kolem sochy komunistického politika, ministra Zdeňka Nejedlého, která od roku 1978 stojí před jednou z místních základních škol. Po sametové revoluci v roce 1989 město sochu neodstranilo, ale připojilo k ní dodatkovou tabulku s citátem: „Odmítám ty, kdož se rozhodli pro oslavu člověka, stejně jako ty, kdož se rozhodli jej tupit, mohu dát za pravdu jen těm, kdož v úzkostech hledají. B. Pascal“; a dovětkem: „ZDENĚK NEJEDLÝ //1878–1962// Rozmnožil i poškodil kulturu českou, // přinesl poctu i úhonu rodnému městu, // jež oceňuje dobré, zavrhuje špatné jeho skutky.

Ne všichni jsou s touto úpravou srozuměni; čas od času se derou na povrch emotivní reakce, které Litomyšl rozdělují: je dodatková tabulka dostatečná? Vyjadřuje to, jak o Nejedlém smýšlíme? Chceme odstranit, nebo ponechat sochu této kontroverzní osobnosti?

Tato situace byla také hlavním důvodem ředitelky galerie k tomu zařadit tento projekt do výstavního plánu galerie a napomoci tak přenést emoce spjaté s Nejedlým – potažmo jeho sochou, do roviny poznání.

Záštitu projektu udělil starosta města Litomyšl.

Morální záštitu nad projektem převzala Konfederace politických vězňů, festival proti totalitě Mene Tekel a nezisková organizace Post Bellum, která realizuje projekt Paměť národa.

Projekt vznikl ve spolupráci s Masarykovým ústavem a Archivem AV ČR, v. v. i., Národním archivem, Regionálním muzeem v Litomyšli, Státním okresním archivem se sídlem v Litomyšli, Smetanových domem a Základní školou Litomyšl, Zámecká 496.

Jeho realizace se uskutečnila za mimořádné finanční podpory MK ČR ve výši 240 000 Kč, Masarykova ústavu a Archivu AV ČR, v. v. i. (v rámci Strategií AV21: výzkumný program Formy a funkce komunikace), Pardubického kraje a několika sponzorů z řad místních firem: ARS Litomyšl, DUKOR, a finančním darům paní RNDr. Marie Kárské a MUDr. Vladimíra Olivy.

Výstava je rozdělena do tří částí. První představuje Nejedlého jako litomyšlského rodáka, profesora, historika, muzikologa, propagátora Smetanovy hudby, ale také jako ideologa, politika a ministra komunistických vlád.

Druhou, paralelní linií, je datová osa, zaznamenávající důležité okamžiky Nejedlého života, historické milníky litomyšlské a také obecně historické. Třetí část je věnována Nejedlého zobrazování ve výtvarném umění a příběhu jeho „druhého života v Litomyšli“, jehož ústředním bodem je postavení ministrovy sochy.  

Takto náročný projekt by galerie nemohla zvládnout bez spolupráce s odborníky věnujícími se této problematice dlouhodobě, přesto byl nutný – převážně v oblasti regionálních dějin – detailní archivní průzkum. 

Odbornou záštitu převzal a základním pilířem týmu je PhDr. Jiří Křesťan, Csc. (odborný rada Národního archivu, historik, mj. autor zásadní publikace Zdeněk Nejedlý. Politik a vědec v osamění. Praha, Paseka 2012). Dalšími členy týmu jsou PhDr. Martin Boštík (Regionální muzeum v Litomyšli, historik zaměřující se na dějiny 2. poloviny 20. století s důrazem na region, mj. autor publikace Monstrproces "Stříteský a spol.", Litomyšl 1950. Historická studie o síle a slabosti poválečného člověka. Litomyšl, Regionální muzeum v Litomyšli, 2004 a 2017), archivář a historik Stanislav Vosyka (spoluautor řady historických publikací) z Městské galerie Litomyšl. Významnou roli zastává PhDr. Hana Kábová, Ph. D. (Masarykův ústav a archiv AV ČR, v. v. i.), která opatruje Nejedlého pozůstalost.

Kurátorsky, v rovině ideové koncepce a celkové vizuality má výstavu na starosti ředitelka galerie Mgr. Dana Schlaichertová, která je také hlavní koordinátorkou celého projektu a autorkou části zaměřené na výtvarné umění; její textovou část připravil historik Mgr. Václav Nájemník, Ph.D.

Mgr. Marcela Boštíková pracovala s texty redaktorsky – s jejich sjednocením a převedením do ich formy; je také autorkou názvu výstavy Já jsem … Zdeněk Nejedlý, který má s jistou ironií parafrázovat slova, kterými Bůh ve Starém Zákoně představoval svou sílu a moc. Jiří Lammel pak stojí za grafikou celého projektu.

Více na stránkách Galerie v Litomyšli