V dílech estonského skladatele Toivo Tuleva (*1958) převažuje jednoznačně duchovní tematika, často

přímo v souvislosti s katolicismem, či spíše univerzálněji s hlubokou mystikou. Tulevův hudební jazyk

bývá označován jako neoexpresionistický. Na rozdíl od mnoha jeho současníků je Tulevova hudba silně

emocionální, intenzivně promlouvá k posluchači, aniž by však postrádala racionální strukturu. Ostatně

právě umění propojit důmyslnou vnitřní strukturu díla s jeho z vukovou krásou bylo vždy výsadou

největších tvůrců nejen duchovní hudby (Josquin Desprez, Claudio Monteverdi, Johann Sebastian Bach,

Maurice Duruflé). Mezi Tulevovy učitele patřili Eino Tamberg a švédský skladatel Sven-David Sandström; k

podstatným zkušenostem však náleželo také jeho studium elektroakustické hudby v Kolíně nad Rýnem v

roce 1996. Za určující považuje sám skladatel také vliv děl Tõnu Kaljuste či Erkki-Sven Tüüra a podstatně jej ovlivnilo také

působení v řadě ansámblů staré hudby včetně pařížského Choeur Gregoriaen, právě studium chorálu hrálo rozhodující roli v

jeho hudební formaci.